Erasmus+, Estonsko

Psal se 10. únor roku 2019 po Kristu, když expedice šesti studentů z 2.D a dvou profesorů odletěla do dalekého Estonska, aby poznávala tamní kulturu, chutnala tamní speciality a třeba si i zopakovala angličtinu. Snad mohu říct, že všechny tyto cíle byly splněny, ba dokonce i mnohé další, které nás ani nenapadlo si dát.

Zatančili jsme si s folklorním souborem, prochodili hlavní město Tallinn i národní park a ochutnali typicky estonské pečené vepřové s bramborami, vepřové řízky s bramborami i vepřové karbanátky s bramborami. Není divu, že islám se zde šíří pomalu. Kromě Estonců nám dělali společnost i Španělé, Portugalci a Slovinci. I jejich jídlo jsme měli možnost ochutnat, o jejich zemi se něco dozvědět a jejich jazyk poslechnout.

Asi vás nepřekvapí, že v Estonsku je touto dobou spousta sněhu. Mohli byste si tedy myslet, že Estonci budou národem zimních sportovců. Ano, Estonci jsou národem lyžařů, jak rádi říkají. Tahle informace nás ale trochu překvapila, protože kopce Estonska nejsou vyšší než hromady sněhu před supermarketem. Později jsme zjistili, že mluví-li Estonec o lyžování, má na mysli běžkování a v tom jsou skutečně přeborníci. Podruhé jsme na problém chybějících kopců narazili, když jsme šli bobovat. Svah nebyl dost strmý, takže to skončilo mezinárodní sněhovou bitvou.

Tento edukativní a zároveň příjemný týden s milými lidmi v malebné zemi utekl tak rychle, že jsme před odletem domů nestíhali ani sušit slzy. Tak snad někdy znovu, Estonsko.

Janek Klement a kolektiv